Loupak.cz - Vtipy

U benzinové stanice zastaví žluté záchranářské auto, přesně jak ho známe z Pobřežní hlídky, a vzadu nestojí nikdo jiný než proslulý Mič Bjúkenen v červených trenkách. Kolem se ihned utvoří hlouček zvědavců a i ostatní řidiči, kteří přijeli pro benzin, vystoupí ze svých aut a okouní opodál. Z červeného Dodge vystoupí děda z Texasu a říká: „Chlape, vás už jsem někde musel vidět. Kdo jste?”
„Já jsem Mič,” rozhodí rukama známý záchranář.
„No ano,” trkne to dědu a energicky povídá: „Krajní okénka ani mýt nemusíte, ale přední ať se leskne!”

Turista ve Španělsku přijde do restaurace a dá si specialitu domu, cojones. Když to sní, tak se číšníka zeptá, co to bylo, že to bylo tak dobré. Číšník na to, že byly býčí zápasy a že to jsou býčí varlata. No výborně. Tak se turista rozhodne, že než odcestuje, že si je dá ještě jednou.
Jde do toho samého restaurantu a dá si cojones. Dostane je a sní. Opět si výborně pochutnal, ale zeptá se číšníka: „Jak to, že dnes ty cojones byly tak malé?”
Na to mu číšník vysvětlil, že někdy ten býk vyhraje.

„Jste šťasten,” ptá se kapitán nováčka, „že sloužíte v námořnictvu Jejího královského veličenstva?”
Námořník Mac Bully odpovídá: „Ano, jsem šťasten, kapitáne!”
„Dobře, a co jste byl předtím?”
„Předtím jsem byl o mnoho šťastnější!”

Šéf pobřežní hlídky si nechá do své kanceláře zavolat jednu záchranářku a hubuje jí: „Když jste toho chlapa vytáhla z vody, měla jste mu dát umělé dýchání, a ne francouzáka!”

Z taxíku vyskočí chlap s dvěma kufry a uhání mocnými kroky k přístavišti. Loď už je na dva metry od břehu. Muž ji dohání, mohutným skokem se odráží a dopadá na loď, kde klesne vyčerpáním. Když si trošku oddychne a otře si z čela pot, povídá: „Tak jsem přeci jen chytil ten váš zatracený parník!”
„Ani jste nemusel tak spěchat,” povídá mu laskavě námořník chystající si laso na ukotvení. „My teprve přistáváme...”

Na temné hamburské ulici osloví pozdě v noci námořníka neznámá černoška: „Byl byste tak laskav, mladý muži, a doprovodil mě domů? Sama se bojím...”
„To mě ani nenapadne!” odsekne mladý námořník. „Co budu dělat teď o půlnoci v Africe?”

„Jak jste mohl dělat plavčíka, když neumíte umělé dýchání?”
„Stačí, když si ráno nevyčistím zuby a probudí to i toho největšího utopence!”

V tramvaji: „Ty nevíš, že je zakázáno pohybovat se ve vozidle s batohem na zádech?”
„Vím, já si ho hned dám na břicho...”

Zmožení cestovatelé v americké stepi jsou sužováni už nějaký čas velkou žízní, když narazí na pramen krásné, křišťálové vody. Všichni se k ní hrnou, ale vedoucí skupiny je zarazí a zakáže jim vodu pít, protože se všude kolem povalují vysušené zdechliny. Ostatní jsou na něj strašně nazlobení, ale poslechnou ho, protože už jim několikrát zachránil život.
Tak jdou nějakou dobu dál a narazí na indiánskou vesnici. U pohostinných indiánů se do syta napijí a protože jsou všichni zvědaví, jak to s tím malebným pramenem na cestě vlastně bylo, jestli se mohli napít, nebo udělali dobře, že se nenapili, jejich vůdce se na to zeptá indiánského náčelníka.
Náčelník říká: „To jste udělali velkou chybu, že jste se té vody nenapili. Je to nejlepší voda široko daleko. Křišťálově čistá, hygienicky nezávadná, i v největších vedrech si udržuje svou nízkou teplotu.”
„Ale proč jsou pak všude kolem ty mršiny?” nechápe to běloch.
„Ty jsme tam nastrčili schválně my, indiáni,” směje se náčelník. „Když to uvidí nějaký greenhorn, zalekne se a nechá náš vzácný pramen napokoji!”

„Pane řidiči, jak jste srazil toho chodce?”
„Nesrazil jsem ho. Dal jsem mu přednost, aby mohl přejít a jeho z překvapení trefil šlak.”